Thajsko.
Když jsem si Thajsko psala v zimním zkouškovém do Dolleru jako cestovatelský cíl v roce 2019, tak jsem ani nedoufala, že by to fakt mohlo klapnout. Před létem jsme navíc nemohli najít žádné zajímavé letenky, tak jsme se dohodli, že se buď objeví něco super nebo pojedeme autem na Slovinsko. V červnu přijela Erika na byt s tím, že jim odpadnul kamarád na Azory a napadli jsme ji my dva s Petrem. Ani jsem nemusela moc přemýšlet a hned jsem psala Petrovi, že letíme na Azory. Jak se z Azorů stalo Thajsko je krátký příběh zahrnující předražené letenky, jednu zmínku o tom, že bych chtěla do Thajska a aktivního Jirku, který našel letenky a následně je i koupil. Tak jsem oznámila Petrovi, že za měsíc a pár dní letíme do Thajska ať chce nebo ne (rozuměj ať má zkoušky nebo ne).
Když jsem si Thajsko psala v zimním zkouškovém do Dolleru jako cestovatelský cíl v roce 2019, tak jsem ani nedoufala, že by to fakt mohlo klapnout. Před létem jsme navíc nemohli najít žádné zajímavé letenky, tak jsme se dohodli, že se buď objeví něco super nebo pojedeme autem na Slovinsko. V červnu přijela Erika na byt s tím, že jim odpadnul kamarád na Azory a napadli jsme ji my dva s Petrem. Ani jsem nemusela moc přemýšlet a hned jsem psala Petrovi, že letíme na Azory. Jak se z Azorů stalo Thajsko je krátký příběh zahrnující předražené letenky, jednu zmínku o tom, že bych chtěla do Thajska a aktivního Jirku, který našel letenky a následně je i koupil. Tak jsem oznámila Petrovi, že za měsíc a pár dní letíme do Thajska ať chce nebo ne (rozuměj ať má zkoušky nebo ne).
Den před odletem patřilo balení krosny, které proběhlo až příliš lehce. Nakonec bych mohla vyhodit ještě tak 1/3 věcí, ale zbývá mi místo a krosna váží jen 9kg, tak nic nevyhazuju. Aspoň nebudu muset v Thajsku prát :D. Největším problémem se ukázalo oblečení do letadla. Nakonec stejně volím Petrem zkritizované legíny s mikinou a snad už je vše vyřešené.
Večer v Brně ještě vypijeme lahev vína na lepší spaní a na ten skoro měsíc, co spolu budeme denně. Což o to, spalo se super, ale budíček na 6:20 už tak super není. Samozřejmě nemohl být na 6:30, protože "co kdyby" a stejně tak jsme v Brně na nádraží o 20 minut dříve, protože "co kdyby". Že jsme ve Vídni o 6 hodin dříve než nám letí letadlo se už vůbec nezmiňuju. V plánu byla snídaně v Regiu, jediný světlý bod mého rána byla představa capuccina, croissantu s mozarellou a cheesecaku. No takže sedíme ve voze, kde se podává jen croissant se šunkou, který navíc zrovna došel. Haha, aspoň nebudu hlady sama.
Kdo mě trochu zná ví, jak moc jsem nepříjemná když mám hlad nebo když jsem unavená (nedejbože oboje najednou), proto první cesta ve Vídni vede do Intersparu pro sendvič. Zbylý čas využíváme k procházce k Belvederu a pak už rovnou na letiště. Dařilo se mi nebýt vůbec nervózní do té doby, než Petr začal v pravidelných pětiminutových intervalech kontrolovat jestli má pas a eura. Po 2 hodinách to dělám taky a mám pocit, že určitě něco nemám. Omotáváme krosny folií z domu (protože 12 euro!!!???), procházíme pasovou kontrolou a pak už jen obdivujeme naše letadlo.
Večer v Brně ještě vypijeme lahev vína na lepší spaní a na ten skoro měsíc, co spolu budeme denně. Což o to, spalo se super, ale budíček na 6:20 už tak super není. Samozřejmě nemohl být na 6:30, protože "co kdyby" a stejně tak jsme v Brně na nádraží o 20 minut dříve, protože "co kdyby". Že jsme ve Vídni o 6 hodin dříve než nám letí letadlo se už vůbec nezmiňuju. V plánu byla snídaně v Regiu, jediný světlý bod mého rána byla představa capuccina, croissantu s mozarellou a cheesecaku. No takže sedíme ve voze, kde se podává jen croissant se šunkou, který navíc zrovna došel. Haha, aspoň nebudu hlady sama.
Kdo mě trochu zná ví, jak moc jsem nepříjemná když mám hlad nebo když jsem unavená (nedejbože oboje najednou), proto první cesta ve Vídni vede do Intersparu pro sendvič. Zbylý čas využíváme k procházce k Belvederu a pak už rovnou na letiště. Dařilo se mi nebýt vůbec nervózní do té doby, než Petr začal v pravidelných pětiminutových intervalech kontrolovat jestli má pas a eura. Po 2 hodinách to dělám taky a mám pocit, že určitě něco nemám. Omotáváme krosny folií z domu (protože 12 euro!!!???), procházíme pasovou kontrolou a pak už jen obdivujeme naše letadlo.
I když vím jak obrovské je (největší na světě), tak dojem z něho je prostě wow. Celý let s Emirates je prostě wow a asi už nechci létat s Ryanairem. :D Náhodou nás obsluhuje letuška Alena z Česka, která nám řekne nabídku baru a pak už jen kluci objednávají víno, pivo, befeeter&tonic, JackDaniels&cola, až se ustaraná čínská letuška ptá, jestli v Dubaji přestupujeme..asi aby nás vůbec do toho druhého letadla pustili.
První let uběhl velmi rychle a do Dubaje přilétáme ve vcelku veselé náladě, chvíli procházíme terminál 3 (2. největší budova na světě) a pak sedáme k našemu gatu a střízlivíme u skoro 3hodinového čekání na spoj do Bangkoku. Už to začíná dost bolet a postupně všichni usínáme na lavičkách.
Přestup do letadla nás na chvíli probere, klimatizace tak na 18 stupních a všude fouká ledový vzduch.. já věděla, že se teplé ponožky a šátek na krk bude hodit. Spát v letadle mi vůbec nejde, pořád mě něco bolí a nemůžu usnout. Do toho mě vysírá pohled na věčně spícího Petra s Jirkou, ty posadit kamkoliv, tak usnou.
Celkově je druhý let je takový víc neklidný, nad Indií jsou turbulence a několikrát se rozsvítí světlo na zapnutí pásů. Jediná situace, která mě rozhodí je chvíle, kdy všechny letušky běží dozadu s hasicím přístrojem. Jo, dívat se na letecké katastrofy nebyl úplně nejlepší nápad :D Naštěstí si jen někdo nastříkal lak na vlasy.
První let uběhl velmi rychle a do Dubaje přilétáme ve vcelku veselé náladě, chvíli procházíme terminál 3 (2. největší budova na světě) a pak sedáme k našemu gatu a střízlivíme u skoro 3hodinového čekání na spoj do Bangkoku. Už to začíná dost bolet a postupně všichni usínáme na lavičkách.
Přestup do letadla nás na chvíli probere, klimatizace tak na 18 stupních a všude fouká ledový vzduch.. já věděla, že se teplé ponožky a šátek na krk bude hodit. Spát v letadle mi vůbec nejde, pořád mě něco bolí a nemůžu usnout. Do toho mě vysírá pohled na věčně spícího Petra s Jirkou, ty posadit kamkoliv, tak usnou.
Celkově je druhý let je takový víc neklidný, nad Indií jsou turbulence a několikrát se rozsvítí světlo na zapnutí pásů. Jediná situace, která mě rozhodí je chvíle, kdy všechny letušky běží dozadu s hasicím přístrojem. Jo, dívat se na letecké katastrofy nebyl úplně nejlepší nápad :D Naštěstí si jen někdo nastříkal lak na vlasy.
Po příletu vystojíme frontu na imigračním, sejmou nám otisky prstů a dají razítko do pasu a jsme oficiálně v Thajsku. Krosny naštěstí jsou s námi v Bangkoku a ne třeba v Sydney. Měníme prvních pár Bathů v nevýhodném kurzu, ať máme aspoň na autobus. Ten překvapivě nacházíme úplně bez problémů (linka S1, 1. patro, exit 7) a vyrážíme do víru Bangkoku. O půl 5 je dopravní špička, takže více stojíme než jedeme a zvládáme dokonce všichni natvrdo usnout. Po vystoupení na Kaosan road hned naplno pocítíme tropické klima, neskutečné vedro a hlavně vlhko. V hotelu jen odložíme krosny, dávám rychlou sprchu a rovnou jdeme do centra.
Posledním jídlem byla snídaně v letadle a máme šílený hlad, tak se vrháme na první streetfood co vidíme. Všechno je výborné a neskutečně levné. Grilované maso a párečky na špejli 7kč, nudle padthai 20 kč, mango sticky rice 35 kč, smoothie 30 kč a za 50 kč se dá najíst k prasknutí.
Zbytek večera by se dal popsat stručně: Mojito, tanec na ulici, pivo, ladyboyové, tanec na ulici v dešti, padthai na spravení a náročné schody do pokoje o půl 2 v noci. Tak na to, že jsme asi 40 hodin nespali (když nepočítám mikrospánek v letadle), nám ta dovolená začíná hezky.
Posledním jídlem byla snídaně v letadle a máme šílený hlad, tak se vrháme na první streetfood co vidíme. Všechno je výborné a neskutečně levné. Grilované maso a párečky na špejli 7kč, nudle padthai 20 kč, mango sticky rice 35 kč, smoothie 30 kč a za 50 kč se dá najíst k prasknutí.
Kromě jídla neodoláme taky kyblíku Mojita, čímž po hodině rušíme předsevzetí nepít nic s ledem. Z jednoho kyblíku se stává kyblíků poměrně více a já si ještě dávám (ne)jedno pivo Chang. Eričina sestra nám dala radu "hlavně se moc neopíjet", že z vlhkého thajského podnebí v kombinaci s levným alkoholem bývají strašné kocoviny. Druhé předsevzetí- moc se neopít rušíme asi o 2 hodiny později.
Komentáře
Okomentovat