Zápisník z cest

Budíme se plní nadšení do poznávání Koh samui a u snídaně plánujeme program na celý den. Snídáme již zcela klasicky na zemi před supermarketem, jenom jsme pro tentokrát vyměnili 7-eleven za FamilyMart, obsah snídaně se ovšem nezměnil. Myslím, že po této dovolené nebude chtít nikdo z nás toasty ani vidět. Máme strach z velkého provozu a kruhových objezdů v okolí letiště, a tak chytáme taxíka, který nás veze k prvnímu chrámu. Jako první jedeme k Wat Phra Yai neboli k velkému Buddhovi. Ten je opravdu velký a celý komplex je fakt pěkný, Jirkovi se ovšem více líbí přistávající a vzlétající letadla z nedalekého letiště. V taxíku jsem schválně nahlas četla pravidla chování v buddhistickém chrámu, kde kromě klasických zahalených ramen a kolenou, musíte i zout boty. Nohy jsou považovány za nečisté a nikdy byste s nimi neměli na nikoho, nedejbože na sochu Buddhy ukazovat. No takže zatímco my s Erikou sedáme na paty, Petr strčil nohy mnichovi i Buddhovi přímo před obličej, ostuda. Našt

Předchozí den jsem byla už celkem hodně KO, tak se rozhodneme s holkama strávit dopoledne válením u bazénu a kluci mezitím prodlouží skútry ve městě do 18:30. Super nápad, sluníčko svítí a voda je příjemně studená. Hotelový papoušek co chvíli dělá takový ten pochvalný hvizd, až si chvíli naivně myslíme, že na nás hvízdá nějaký Thajec. Noco, zdá se nám, že tady nějak přibíráme, tak jsme rády aspoň za toho papouška :D Po dopoledním relaxu jedeme na obědové smoothie a pokračujeme na Apichada view point. Jedeme zase jinou cestou po pobřeží, kde je většina hostelů a čím víc se blížíme k pláži Haad Rin, kde probíhá obrovská Fullmoon party, tak tím víc přibývá i barů a stánků s občerstvením. Na pláž se chceme jít podívat až po vyhlídce, akorát Full moon párty oželíme, nějak nás nikoho neláká představa 40 000 lidí na jedné pláži. Krátce před vyhlídkou končí asfaltová cesta a neskutečně strmý kopec tomu dodá korunku, škoda že na fotce vůbec nevynikne jak strmý je.  Kluci n

Optimisticky si domluvíme sraz na 8 hodin na recepci, v půl 8 zaklapnu budík a budíme se až v 8. Píšu zprávu ostatním, jestli nemůžeme dát sraz až v 9, že nestíháme. Souhlasí, tak přetáčím budík na půl 9, abych ho opět zaklapla a spíme do 9. Rychle se balíme a oblékáme a zjišťujeme, že pro změnu teď spí Natka s Jirkou. Místo v 8 jdeme na snídani o půl 11 a nevíme, kdo měl tak blbý nápad vyjet už v 8. Na snídani si kupujeme toast v 7/11, kde nám ho rovnou i zapečou a snídáme na zemi před obchodem.  Pak nastává úkol dne - půjčit skútr. Projdeme asi 3 půjčovny, ve kterých chtějí do zálohy pas a to se nám dávat nechce. Už začínáme být v tom vedru lehce otrávení, tak jdeme my s Natkou do bazénu a kluci s Erikou jedou taxíkem do přístavu najít jinou půjčovnu. Povedlo se, máme skútry jen na kopii pasu a zálohu 3 000 BTH. Já jsem ráda, že nemusím řídit a jen se vezu. Nevěřila bych, že mě jízda na skútrů bude tak bavit. Projíždíme západní stranu ostrova, která se mně osobně zas a

V 8 zvoní budík a já v první chvíli netuším, kde to jsem. Hned po padnutí v noci do postele, jsem usnula a spala jako zabitá. Nebudila mě ani velmi hlasitá hudba z ulice, ani lidi na chodbě. Ráno bylo mnohem lepší než jsem čekala, žádná bolest hlavy ani nevolnost. Po snídani balíme krosny a jedu s klukama uberem na nádraží koupit lístky na noční lůžkový vlak. Vlak je v příštích 2 dnech vyprodaný, tak nepochodíme a kupujeme aspoň thajské simkarty s 15gb dat. Po checkoutu necháváme krosny v úschovně na ubytku a jdeme hledat možnosti jak se teda dopravit na jih na Koh phangan. Seženeme noční bus+trajekt(ano, další noc bez postele a sprchy a ano, říkala jsem že busem na dovolenou už nikdy nepojedu) za asi 650 kč. Tak aspoň, že je to tak levné. Na Kaosan si odchytíme tuktuk a jedeme na víkendový trh Chatuchak, který je údajně největším trhem v celém Thajsku. Cena nám přijde ok a na naše peníze levná, to že nás natáhli zjistíme až na cestě zpět, kdy platíme o polovinu méně. Tuktuk je pro