Thajsko 2019 - Den 7 + 8

Předchozí den jsem byla už celkem hodně KO, tak se rozhodneme s holkama strávit dopoledne válením u bazénu a kluci mezitím prodlouží skútry ve městě do 18:30. Super nápad, sluníčko svítí a voda je příjemně studená. Hotelový papoušek co chvíli dělá takový ten pochvalný hvizd, až si chvíli naivně myslíme, že na nás hvízdá nějaký Thajec. Noco, zdá se nám, že tady nějak přibíráme, tak jsme rády aspoň za toho papouška :D

Po dopoledním relaxu jedeme na obědové smoothie a pokračujeme na Apichada view point.

Jedeme zase jinou cestou po pobřeží, kde je většina hostelů a čím víc se blížíme k pláži Haad Rin, kde probíhá obrovská Fullmoon party, tak tím víc přibývá i barů a stánků s občerstvením. Na pláž se chceme jít podívat až po vyhlídce, akorát Full moon párty oželíme, nějak nás nikoho neláká představa 40 000 lidí na jedné pláži. Krátce před vyhlídkou končí asfaltová cesta a neskutečně strmý kopec tomu dodá korunku, škoda že na fotce vůbec nevynikne jak strmý je. 

Kluci nás s Erikou zase vysadí, ať si ho vyšlápneme pěšky, což je v tom vedru a vlhku při sklonu kopce téměř nemožný výkon. Když vidím jak vypadám po vyjití kopečku, tak se začínám děsit výletu do Tater.
Představa, že v Thajsku budeme vypadat hezky - vlnité vlasy od mořské vody, bronzové opálení a pěkné oblečky na fotky, zmizela už první den. Ale dnes jsme se navíc dopoledne u bazénu stihly spálit, tak k našemu sexy looku, aneb zpocený obličej, zmuchlané oblečení, vlasy upláclé od helmy a všude prach s pískem, přibyla i barva kůže spařeného prasátka.

Bar s vyhlídkou je nádherný, jsme tam úplně sami, jen my, džungle a výhled na moře. Atmosféra je skvělá, kupujeme pití a kocháme se vyhlídkou. Vpravo od nás nad džunglí se vytvoří bouřkový mrak, který se začne podezřele rychle přibližovat. 

Rozhodneme se počkat, co z toho bude, protože sjíždět tu cestu v dešti se nám vůbec nechce. Po chvíli se zvedá takový vítr, až máme strach že to odnese i střechu baru nad námi a začíná slejvák. Thajce to vůbec nevzrušuje a zametají popadané listí od větru, což je nekončící práce, protože při každém poryvu větru spadne listí ještě víc než předtím. Proč to dělají je nám záhadou.

Déšť nevypadá, že by měl brzy skončit a navíc se ochladilo tak, že nám začíná byt zima- rozuměj na 27°C. Přidává se i hřmění a začínáme být lehce nervózní. Natčina věta, že víte, kdyby do nás uhodil blesk, tak jsme všichni mrtví, tomu dvakrát nepřidá. My s Erikou, které neřídíme, si objednáváme Colu s rumem na uklidnění. Nečekaně nás to i zahřívá, protože je tam snad více bílého rumu než té koly. Jirka zkouší a říká, že po tom loku nebude moct půl hodiny řídit. Což ani nemusí, protože prší a prší. Objednáváme si i jídlo a chillujeme, on ten déšť v džungli je vlastně taky fajn.

Na pláž už jet nestíháme, tak se cestou aspoň stavujeme na místní trh, kde musíme kluky brzdit, aby nenakoupili další sloní košile. Vrácení skútru proběhlo úplně bez problémů a my jdeme teď už pěšky na ubytko. Stíháme ještě vyfotit fotku na houpačce, fotku s kokosem i se vykoupat v bazénu.

Večer asi ani nemusím popisovat, opět noční market. Akorát zase bez piva, prohibice je i dnes a až teď nám dochází, že můžeme být rádi, že nám prodali ten rum s kolou. Asi kvůli tomu, že bar vlastní evropan, alkohol se nedá sehnat ani v supermarketu. Ještě bookujeme ubytování na Koh samui na další 4 noci a jdeme spát.

Ráno balíme krosny a nechápu, jak je možné, že mám problém to do ní narvat, když je tam pořád stejně věcí. Po checkoutu vyjdeme na cestu a chceme počkat na nějakého taxíka. Jako naschvál za dobu, kdy projedou minimálně 3 nejede žádný, tak kousek šlapeme pěšky. 

Naštěstí nás jeden zachraňuje a hodí nás do agentury přes kterou máme zajištěný transfer na Koh samui. Cesta je super, až na počáteční čekání na trajekt v šíleném vedru na slunci na přístavním molu a následně nastavené klimatizaci na 17°, nechápu jestli Thajci tak milují zimu nebo chcou jen odrovnat turisty. Já už začínám kýchat a mám ucpaný nos. Aneb všichni mě strašili jak mě tady bude blbě a budu mít průjem a já místo toho budu v tropech nachcípaná.

Na Koh samui si bereme taxi džípa, nasedáme na korbu a sledujeme okolí. Je to vcelku šok oproti klidnému Koh phanganu, aneb až teď zjišťujeme jak málo turistický byl. Provoz tady je šílený a začínáme si rozmýšlet půjčení skútru.

Ubytujeme se a vyrážíme do města Lamai na jídlo. Cestou kupujeme vodu a pivo. Zaujme nás osobní váha před místním supermarketem, dostaneme skvělý nápad se za 0,70kč zvážit. Po týdnu dovolené má každý v průměru 2 kila nahoře. To nemůže být náhoda a usuzujeme, že váha váží špatně a vlastně se má vážit ráno a bez oblečení. Oblečení! To bude ono, určitě je nasáklé vlhkostí ze vzduchu a hned jsou 2 kg nahoře. :D 

Chceme na jídlo na trh do Lamai marketu, ale po tom co tam zacítíme Durian (ovoce smrdící jako shnilé maso) a vidíme stánek se syrovým masem, nás nějak poprvé přechází chuť.

Postupně se objevují strašidelně vypadající mraky, sedáme do restaurace a v momentě, kdy si objednáme se spouští šílený liják. A pod představou šílený liják si určitě nepředstavujte normální déšť, obrovské kapky dokonce i bolí a deštník by byl k ničemu.

Po asi 1,5 hodině, ve které jsme se najedli a našli věci, které chceme vidět na ostrově, se déšť zmírní a my se rozhodneme podívat na pláž. Kluci když vidí vlny se svlékají a běží do moře, řekla bych "jako v Pobřežní hlídce",že ale v jejich podání to je spíš vtipné než sexy. Když vidíme jejich nadšení svlékáme se taky a jdeme taky do moře. Je teplé a koupání v dešti na liduprázdné pláži, kdo by si stěžoval? :D

Po příchodu na ubytování ještě testujeme bazén, kvůli kterému jsme ho vybrali, a který je fakt super.

Po sprše vyrážíme do města na večeři a hlavně na drinky. Je tady ulice plná barů s drinky asi za 50 Kč, takže večerní plán byl jasný a nemusím ho tady ani popisovat.