Kanárské ostrovy- Gran Canaria

 Na Gran Canaria přejíždíme trajektem z hlavního města Santa Cruz de Tenerife. Trajekt je mnohem levnější (50 euro) než přelet a lístky se kupují dopředu online. Asi by to šlo i na místě, ale nemuselo by být už volné místo. Auta je zakázáno převážet z ostrovu na ostrov a navíc by to bylo i šíleně drahé. Přímo v přístavu má pobočku i autopůjčovna CICAR, vracíme tady auto a jdeme pěšky kousek do přístavu. Cesta trajektem trvá jen hodinu a půl, na oběd už jsme v přístavu a jíme paellu. V přístavu půjčujeme auto opět u CICAR a po krátké procházce se jedeme ubytovat. První ubytování máme na severu v San Felipe, což je vesnice plná surfařů. To, že se tady hlavně nám holkám bude líbit, víme hned po vystoupení u auta, kdy okolo nás projdou 2 dlouhovlasí surfaři s rozepnutým neoprénem. Ubytování je naprostá pecka a nejhezčí ubytování přes airbnb, kde jsem kdy byla. V ložnici je obrovské okno s výhledem na oceán (a surfaře), terasa s houpací sítí, 2 koupelny, 3 záchody, kuchyň s nachystaným ovocem a vychlazeným pivem. Jedinou nevýhodu zjišťujeme v moment, kdy se nám začne chtít na wc. Žádné stěny nejsou až ke stropu a jsou to vlastně jen takové přepážky končící půl metru pod stropem. Sbližování posouváme na další úroveň a díkybohu ze repráček. Odpoledne se jdeme ještě projít na pláž, zajdeme na burger s pivem a užíváme si apartmánu.

Za neustálého přehrávání písně La isla Bonita od Ilonky Csákové dojedeme do městečka Arucas, kde je nádherná katedrála a park s výhledem. Nakopneme se kávou a jedeme do vnitrozemí. Cesta nezklamala a je tady opět spousta serpentýn, ze kterých se nám točí hlava. Naštěstí je cestou plno nádherných vyhlídek, na kterých se dá zastavit: např. Mirador Degollada de Becerra. Nadmořská výška je i v horách nižší než na Tenerife, proto je tady plno borovicových lesů a krajina je více zelená. Nejvyšší vrchol Gran Canaria Pico de la Nieves měří 1949 m.n.m. a na rozdíl od Teide se dá vyjet autem skoro až na vrchol. Parkuje se u vojenské základny a odtud je to jen pár metrů na vrchol, zvládáme to i v šatech a sandálkách. Na vrchol se dá podniknout i výšlap pěšky po několika různých trasách, my máme spoustu plánů a málo času, tak jsme za možnost vyjet autem rádi. Vrchol je zrovna v úrovni mraků, které se přes něho různě přelévají a je to zajímavá podívaná. Z vyhlídky poblíž vrcholu je výhled na pevninu, oceán a dokonce jde v dáli vidět i sopka Teide. Co by to ale byl za den bez menšího hiku? Přejíždíme o kousek dál, parkujeme podél cesty a převlékáme se do sportovního. K Roque Nublo a zpět je to 4km procházka mírně do kopce, sportovní boty se ale hodí. Dříve to bylo posvátné místo původních obyvatel Guančů, dnes je to jedno z nejoblíbenějších vyhlídkových míst na Gran Canaria a vůbec se není čemu divit, místo je to nádherné. Dáme si oběd s výhledem a jedeme „domů“. Navigace nás vede přes naprosto šílenou cestu, kde radši zavíráme oči (Martin snad ne :D) a modlíme se, ať nepotkáme auto v protisměru. Zbytek dne trávíme blbnutím ve vlnách, někteří z nás dokonce vytáhnou gumy na cvičení a posilují na terase a večer se jdeme společně projít při západu slunce podél pobřeží.

Den začínáme písničkou Rande od ElektrickManů (ano, tady vznikla láska k této písnička, která hrála i na svatbě Vlčků) a procházku kolem majáku Punta Sardina s úkolem „Najdi přírodní bazének“. Instrukce jsou nalevo od majáku sejít dolů a dát se doprava. Dává nám to zabrat, jak hledání cesty, tak i sestup dolů. Jojo botaskám je v autě dobře a já se jen divím, co všechno sandálky zvládnou. Bazének nacházíme a cestou nahoru ještě i radíme podobně ztraceným turistům. Jedeme směrem na jih tou nejkrásnější pobřežní cestou na Gran Canaria a vím, že se pořád opakuju a slovo „výhledy“ je nejčastější v celém textu… ale panebože, ty výhledy jsou fakt dokonalé! Cesta je docela adrenalinová a počet i úhel zatáček opět nezklamal, takže v jednom kuse troubíme. Nejen tady, ale i na Tenerife je zvykem před každou ostrou zatáčkou zatroubit, aby o vás případná protijedoucí auta věděla. Projíždíme celou cestu až na vyhlídku Mirador del Balcón, ta je ze všech stran prosklená a často se sem jezdí i na západy slunce. Cestou zpět je zastavujeme ve vesnici El Risco, opět se převlékáme a přezouváme a jdeme na 5 km procházku s cílem vodopád Charco Azul. Některé měsíce a obzvlášť po silném dešti vodopád tvoří jezírko, ve kterém se dá okoupat a zchladit (voda teče z hor a je prý velmi chladná) a cestou k němu se někdy musí přebrodit potok. Srpen nebyl vhodný měsíc a místo vodopádu jsme v cíli objevili jen polovyschlé zelené jezírko. Až nám bylo líto lidí, kteří přišli po nás oblečení v plavkách a nesli si nafukovací lehátko :D. I cesta kaňonem ale stála za to a určitě doporučujeme protáhnout nohy při cestě z vyhlídky. Po odpolední opalovačce s vychlazeným pivem přímo za naším domečkem, jedeme do hlavního města Las Palmas. Projdeme centrum, koupíme suvenýry a největší zážitek máme z večeře v asijské all you can eat restauraci. Slovíčko „all“ si vezmeme k srdci a odcházíme všichni neskutečně přejezení.

Další den je opět přejezdový a my se s lítostí loučíme s tím nejlepším ubytováním (a to nevíme, co nás čeká dál). Petr úplnou náhodou na google mapách našel rumovou továrnu Arehucas, po troše čtení zjišťujeme, že se tady rum připravuje už od roku 1884 a pouze z cukrové třtiny, která roste na ostrově. Rumy jsou tady velmi oblíbené a většina se spotřebuje právě na ostrovech. Nikdo z nás nikdy v rumové destilérce nebyl a prohlídka i s ochutnávkou stojí 6 euro, tak není o čem uvažovat a za chvíli už ochutnáváme vzorky. Návštěvu určitě doporučujeme, jen potom nemějte v plánu řídit na druhou stranu ostrova. My si zašli na oběd, kafe, prošli se městem a až pak pokračovali směrem na jih. Cestou se zastavujeme u kaňonu Barranco de las Vacas, které nacházíme jen díky špendlíku na google mapách a 2 zaparkovaných aut u krajnice. Je nutné přelézt obrubník a po úzké pěšince sejít až dolů, projít tunelem pod cestou a už jste skoro tam. Z ničeho nic uprostřed ničeho je kaňon, který připomíná Antelope canyon v USA, my měli štěstí a byli tady skoro sami. Poslední noci jsme měli zarezervované ubytování v Puerto Rico de Gran Canaria a hned po příjezdu do města jsme věděli, že se nám tady nebude líbit. Jeden hotelový komplex vedle druhého, škaredá pláž (ale prý nejhezčí na Gran Canaria, no nevím teda) a navíc všechno v šíleném kopci. Takže to, že jsme měli apartmán 500 m od moře, najednou dostalo nový rozměr. Až na to, že jsme ho nakonec vůbec neměli. Na místě na nás nikdo nečekal, paní komunikovala jen ve španělštině a poslala nám jinou adresu, na kterou prý máme dojet. Tam nám řekla, že apartmán není a divila se, že nám paní majitelka nedala vědět a že nám teda ukáže ještě jeden jiný. Ten byl tak hnusný (chuchvalce vlasů na zemi, prach a špína), že jsme s díky odmítli a zůstali na ulici. Doslova. Po několika hovorech na airbnb podporu, několika zrušených airbnb ubytování (protože už bylo po 17 večer), zmrzlině na pláži a večeři v mekáči, jsme byli stále v Puerto Rico a situaci jsme zhodnotili jako pěkně na hovno. Už jsme se pomalu smiřovali s nelegálním spaním na pláži nebo nonstop nocí v autě, kdy vypijeme všechny nakoupené suvenýry z Arehucas. Nakonec jsme ale zachráněni a seženeme nocleh v hotelovém komplexu s bazénem i lanovkou a za cenu, která nás úplně nezruinuje. Je to přesně ten komplex, který jsme z pláže pozorovali a říkali si, co za lidi jezdí do hotelu s lanovkou. Pomyslnou třešinkou na dortu je, že první apartmán, ve kterém nás ubytují je neuklizený, což poznáme především podle nespláchnutého záchodu, wtf!!? Druhý je už naštěstí v pohodě a my únavou padáme hned do postele.

Dopoledne trávíme ježděním lanovkou nahoru a dolů a koupáním se v bazéně. No tak to máme i menší ochutnávkou all-in pobytu. Bookujeme jiné ubytování, balíme krosny a pokračujeme dále do Puerto de Mogán. Toto přístavní městečko nám vylepšuje mínění o jižní části ostrova. Přístav s palmami, bílé domky s barevně orámovanými okenicemi, všude zeleň a barevně kvetoucí keře. Projdeme se centrem, dáme si kafe leche y leche a pokračujeme do letoviska Maspalomas. Našim cílem je přírodní rezervace Dunas de Maspalomas nebo taky „Malá Sahara“. Písečné duny vysoké až 20 metrů postupně přecházející do moře. Očekávání máme veliká a i tak, se podaří je předčít- je to fakt skvělé. Procházíme se přes duny, fotíme fotky, válíme sudy a děláme kraviny.  Odcházíme s pískem úplně všude a plánem, že se sem vrátíme ještě na západ slunce.
*Tip: ubytujte se přímo v Maspalomas, je tady i nádherná pláž a ty duny stojí za to!
Takhle narychlo bylo už v Maspalomas všechno volné ubytování nad naše finanční možnosti, tak jsme byli rádi za apartmán v městě Salinetas. Po menších problémech se vstupním kódem, jsme se ubytovali, najedli a rozhodli jsme se oželet západ slunce na dunách. Teda my všichni kromě Martina, tomu náladu spravila až "procházka k majáku".  Večer jsme si přelili víno do petlahve od vody (bacha, v celém Španělsku i na Kanárech je zákaz pití alkoholu venku na veřejnosti pod pokutou 500 euro) a strávili jsme příjemný večer na pláži.

Poslední celý den dovolené a poslední hike. Vybrali jsme ten, který má být podle několika průvodců nejkrásnější na Gran Canaria- hike na pláž Guigui. Má být taky jedním z nejnáročnějších na ostrově, celá trasa má sice jen 10 km ale více než 1 000m převýšení. Nám se to nezdá zas tak hrozné, ale názor měním v moment, když o půl 12 vystupujeme z auta za vesnicí Tasartico a já uvědomím si, že to budeme šlapat v 35°C vedru. Doporučuje se vyrazit co nejdříve ráno, toho my po včerejším vínu na pláži nebyli schopni a navíc i samotná cesta autem trvala 2 hodiny (z toho půl hodinová zastávka na kafe v hospůdce u cesty). Naši variantu opravdu nedoporučuju, vyjděte dříve a nepijte večer předtím víno rovnou z lahve. Každopádně určitě běžte, bylo to nádherné.
Nejprve se prochází kaňonem a potom se musí vystoupat do sedla, odkud jsou nádherné výhledy na moře. Krajina je tady úplně vyschlá a kromě kaktusů tady skoro nic neroste. Vlastně se tomu vůbec nevidím, protože celou cestu není žádný stín a žádná voda. Nemohli jsme se dočkat ochlazení v moři, takže sestup k moři utekl rychle. Poslední část sestupu na pláž byl po navátém písku a já černý písek v botách občas najdu i teď po letech :D Pláž je zároveň i pláží nudistickou, tak plavky ani nemusíte nosit. Cesta zpět k autu byla strašná. Došla nám voda, na sluníčku bylo tak 40°C a stín žádný, vyloženě oddechový konec dovolené. Po cestě zpátky si dáváme tu nejchutnější zmrzku a limonádu ze supermarketu a kocháme se duhovou skálou (Monumento los azulejos).