Thajsko 2019 - Den 3 + 4

V 8 zvoní budík a já v první chvíli netuším, kde to jsem. Hned po padnutí v noci do postele, jsem usnula a spala jako zabitá. Nebudila mě ani velmi hlasitá hudba z ulice, ani lidi na chodbě. Ráno bylo mnohem lepší než jsem čekala, žádná bolest hlavy ani nevolnost. Po snídani balíme krosny a jedu s klukama uberem na nádraží koupit lístky na noční lůžkový vlak. Vlak je v příštích 2 dnech vyprodaný, tak nepochodíme a kupujeme aspoň thajské simkarty s 15gb dat.
Po checkoutu necháváme krosny v úschovně na ubytku a jdeme hledat možnosti jak se teda dopravit na jih na Koh phangan. Seženeme noční bus+trajekt(ano, další noc bez postele a sprchy a ano, říkala jsem že busem na dovolenou už nikdy nepojedu) za asi 650 kč. Tak aspoň, že je to tak levné.

Na Kaosan si odchytíme tuktuk a jedeme na víkendový trh Chatuchak, který je údajně největším trhem v celém Thajsku. Cena nám přijde ok a na naše peníze levná, to že nás natáhli zjistíme až na cestě zpět, kdy platíme o polovinu méně. Tuktuk je pro 3 lidi, ale 5 lidí prý "no problem", tak se nějak vmáčkneme a Jirka sedí dokonce na podlaze. Každopádně je to boží způsob cestování a spíš než přesun z místa na místo je to zážitek. Těžko se popisuje jak se tuktuk proplétá provozem v Bangkoku a vmáčkne se úplně všude. Dopravní pravidla? Podle mě neexistují. Chvílemi jedeme v protisměru a před přechodem a křižovatkou ještě zrychlíme, do toho příjemně fouká vítr a je to rozhodně jedna z věcí, která se musí zažít na vlastní kůži.

Chatuchak je přesně takový jaký jsem si ho představovala. Jeden stánek vedle druhého, ať už s oblečením, šperky nebo suvenýry a mezi nimi stánky s jídlem. Hned po příchodu zkoušíme kokosovou zmrzlinu z čerstvého kokosu, vodový nanuk za asi 3kč, dračí ovoce a pomerančový fresh. Pak se jdeme ztratit do labyrintu úzkých uliček plných oblečení. Při procházení kolem asi stého stánků s typickými thajskými volnými kalhoty s potiskem slonů usoudím, že přesně takové nutně potřebuju. To samé mám za chvíli se sloními kraťasy a už se nemůžu dočkat až je vytáhnu ven. Kluci mají cíl koupit sloní košili a když už, tak si berou i sloní kraťasy. Aspoň budeme zbytek pobytu v Thajsku styloví :D.

Na závěr úspěšně nacházíme i food zónu a dáváme si smaženou rýži, která je dobrá a Petr zvolil zelené kari, které nejenže šíleně pálilo ale taky tam objevil pařátek. No jsou chvíle, kdy jsem ještě radši než kdy jindy, že nejím maso.

Pak nás už čeká jen noční přejezd autobusem, který je naštěstí moderní a místa je tam překvapivě hodně. Jediné minus je zase klimatizace nastavená na 17 stupňů, která je takhle nastavená úplně všude. Po prvních 2 hodinách, kdy jsme se ještě nevymotali z Bangkoku, mám pocit, že tu cestu nedám, ale nakonec to začíná utíkat a chvílemi i usínám. Netušíme, kdy bude zastávka na wc, proto se snažím moc nepít, ale i tak po 6 hodinách jízdy zajásám, že konečně stavíme na záchod. Záchod u cesty byl pro mě šok a vlastně úplně první setkání s tureckým záchodem. Jako bonus k tomu první setkání se švábem a rovnou s asi 4cm mackem. Nojo jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, stačí že je silný. A tento záchod si určitě budu pamatovat dlouho :D.

Zbytek cesty proběhl poklidně až na zajížďku úzkou štěrkovou cestu na podivné vrakoviště starých autobusů plné bordelu. Čtvrt hodiny jsme měli obavy, že nás vysadí a nechá tam, ale asi si řidič jel jen popovídat a zase jsme jeli dál. Tentokrát už do přístavu. Dvě hodiny čekání uběhlo velmi rychle a cesta trajektem taky, i přestože jsme vypadali jako chodící mrtvoly a půlku plavby prospali. Z 16 hodinové cesty mi poprvé v životě otekly kotníky a nohy, asi důkaz toho že vážně stárnu. Tak jen doufám, že nebudu mít tlusté kotníky už na pořád. 

Posilnili jsme se smoothie z čerstvého ovoce a jídlem a pěšky z posledních sil došli v 34 stupních na ubytování. Po sprše, která už byla víc než potřeba jdeme okouknout moře i náš bazén. Odpoledne už jen dřímáme na lehátku, koupeme se v bazénu i v moři a pozorujeme jak postupně zapadá slunce.

Na večeři jdeme po setmění na místní noční market a oblečení volíme tradičně thajské ve stylu "slon kam se podíváš". Jídlo je tady skvělé a levné, ochutnávám jarní i letní závitky, smažené tofu a zeleninové koule a jako dezert mango sticky rice a na trávení samozřejmě pivo Chang. 

Teď dopisuju poslední odstavec na pláži, sedím na houpačce zavěšené na kokosové palmě a nohy mám v teplém moři a má jediná starost je, jestli mi na hlavu nespadne kokosový ořech. Do toho uklidňující šumění vln, tlumená hudba z beach baru, nikde nikdo, jen my a hvězdy nad námi. Co víc si přát?