Throwback: Eurotrip 2017 - před cestou

1. 9. 2017
Pomalu, ale jistě se blíží doba odjezdu. Respektive... blíží se hodně rychle. Je třeba ještě doladit poslední detaily, vytisknout poslední letenky a raději je hned uložit do kufru, abych na ně nezapomněl, jak mám ve zvyku. Bylo by záhodno se i dobalit. Již teď vím, že mi chybí pár věcí, které již neseženu. Tak třeba redukce na zásuvky, nebo uzavíratelný plastový sáček na letiště. Namísto stresujícího shánění těchto věcí si raději zajdu večer na pivo a vložím důvěru do pracovníků letiště a do našich hostitelů. Věřím a doufám, že mě nezklamou.

EDIT: Nakonec mě potěšila maminka sáčky do letadla a tatínek adaptérem a malým cestovním vakem! Tak už mám snad vše.

2. 9. 2017 - Den D

Po krátkém, postalkoholovém spánku (díky Tomové...) jsem ráno klasicky na poslední chvíli s asistencí celé rodiny hledal chybějící věci: bundu, boty, mikinu. Zdárně jsme vše našli a já, společně s mými zavazadly jsem byl naložen do auta směr Hranice na Moravě, kde už na mě čekal vlak. Pravda je taková, že jsem nakonec čekal já na něho, protože měl 15 zpoždění, což je vždy příjemný začátek cesty. Vlaky mě nikdy nepřestanou překvapovat. Tak třeba dnes jsem zjistil, jak je dlouhý vlak o 10 vagónech... Moc! Trochu jsem to neodhadl, a tak když se přede mnou objevily dveře s nápisem č. 5 a já věděl, že mám být až v desítce, zmocnila se mě panika a zběsile jsem se rozběhl vstříc nekončícímu žlutému kolosu. Asi jsem klidně mohl nastoupit do jiného vagónu a přejít potom, jenže to mě v tuto chvíli nenapadlo. Just logic pls. Po mém úžasném ranním sportovním výkonu jsem byl rád, když suchý loupák, co jsem do sebe ráno dostal, zůstal tam, kde má být...

Paní stevardka (nebo slečna, netuším, tak daleko jsme se nedostali), zřejmě vytušila mojí nevolnost a zanechala mě hodinu bez jakéhokoliv servisu. 60 minut bez kafe a jídla! Sice se svou líbeznou slovenštinou omluvila, ale i tak, hodinu! Řekněme, že protentokrát si to nechám pro sebe a nikomu z vedení Regiojetu o tom informovat nebudu, může se stát (Již jsem totiž dostal své jídlo a kávu.), ale příště tak hodný nebudu a nandám jim to v dotazníku spokojenosti.

V Pardubicích nastoupil Štěpán a dal jsme pokračovali společně. Na letiště jsme se dostali pomoci AE, sice na špatný terminál, ale nakonec nás slečny letušky poslaly na T1, odkud poletíme dále do Dublinu. Máme trochu strach, že se naše zavazadla nevlezou do požadovaných rozměrů, tak se necháme překvapit. 

Jsme tu vcelku brzo, takže budeme cca 1.5 hodin čekat na přesun k naši gate a tak různě procházíme duty free obchody a pozorujeme ostatní turisty. 

Praktické informace: do Dublinu jsme letěli se společností Ryanair, jednosměrná letenka koupená cca měsíc dopředu vyšla na 1400 Kč.