Tak po více než 3 měsících se dostávám k tomu napsat článek ze zbývajících 5 dní. Všechny předešlé jsem psala v nějakých dopravních prostředcích, tak i teď symbolicky píšu ve vlaku. Sice je do Brna a venku je 10 stupňů, ale pokusím se vrátit zpět tropického Thajska, konkrétně zpět na Koh Samui.
Nedělní ráno probíhalo úplně stejně jako všechna rána předešlá. Vstávání ráno na budík, snídaně před supermarketem a hledání vhodného dopravního prostředku. V plánu byly celkem odlehlé památky, ke kterým prý vede škaredá cesta do šíleného kopce. Při vzpomínce na kopce Koh Phanganu a na situaci, jak s Erikou musíme kopec vylézt v tom vedru pěšky, volíme taxíka. Taxíky jsou na ostrovech asi nejdražší varianta dopravy, dá se ale vždy vysmlouvat nižší cena a navíc my máme výhodu a cenu vydělíme 5. Při cestování jen ve 2 by to vyšlo mnohem dráž.
Po asi 20 minutách hledání tuktuku, který by nás vzal na všechna místa a navíc za rozumnou cenu sedáme my s Erikou na patník. Snažíme se nebýt otrávené a protivné, ale v tom vedru je to vcelku náročný úkol. Konečně kluci taxi sehnali a vyjíždíme vstříc první zastávce- Secret Buddha garden. Cesta tady má být vůbec nejhorší, ale buď jedeme jinudy než ostatní nebo už jsme si zvykli, ale nezdá se nám vůbec tak hrozná. Na skútru jsme vyjeli i horší. Projíždíme zase úplně jinou krajinou, kopcovitým středem ostrova s farmami, kde rostou převážně duriany.
I Secret Buddha garden je ukryta v džungli. Dříve to byla zahrada jednoho farmáře z nedalekého domu, který si okrasnou zahradu budoval pro své potěšení snad 40 let, dokud neumřel. Umístil tam nespočet kamenných soch, některé jsou teď již zarostlé nebo rozbité. To zahradě dodává zvláštní tajemnou atmosféru, my měli navíc štěstí, že jsme tam byli chvíli skoro sami. Uprostřed bublá potůček, okolo liány a stromy, dokonalé místo pro meditaci.
Ze zahrady se jedeme podívat na sochu čínského bojovníka, která se mně nelíbí a ani ostatní z ní nejsou nadšení, tak asi po 5 minutách jedeme dál.
Kopec k Overlap stone je úplně šílený, po chvíli máme strach, že to s námi taxi nemůže vyjet a každou chvíli začneme couvat a padat dolů a umřeme. Ne na skútru, jak všichni strašili, ale v autě.
Procházíme krásně upravenou zahradou a ocitáme se u nějakých lidí doma na dvorku. Suší tam prádlo a mají stolek s židlemi otočenými k Overlap stonu, což je obrovský šutr stojící na druhém kameni a je od něj nádherná vyhlídka na moře. Celé místo i výhled jsou wow a pro mě i nejhezčí místo na Koh samui. Po tom co konečně popadneme dech, osušíme pot a vypijeme litr vody, fotíme jednu fotku za druhou a kocháme se výhledem. Rodina, která tam bydlí má na sloupu připevněnou krabičku s nápisem 10 BHT/photo. Přispíváme jim každý a divíme se, že tam je plno peněz a jen tak navolno položené, že si je vpodstatě může vzít kdokoliv. To by u nás opravdu být nemohlo.
Po tom, co se neskutečně přejíme vším možným, kupujeme piva a alkohol a jdeme sednout na pláž. Při zvuku moře sedíme na igelitkách na pláži, pijeme a pojídáme zbytky od večeře. Už po několikáté si říkáme, jak je to boží, že tady můžeme být a že můžeme jen tak sedět na pláži v Thajsku a pít pivo. Je to náš poslední večer na ostrově u moře, tak se ho snažíme užít naplno a co nejdéle.
Ráno máme těžký úkol, sbalit krosnu, batoh do autobusu a ještě si bokem nechat věci na převlečení z pláže. Hned ráno uděláme check out a všechny věci necháme na recepci. Thajec na recepci je jediný tlustý Thajec, kterého jsme potkali a je neskutečně milý. Každé ráno si před hotelem praží čerstvou kávu pěstovanou v Thajsku při hranicích s Barmou a pak si z ní vaří mocca konvičku. A u toho hulí trávu :D. Poslední den nám nabídne ranní kávu jen tak, no dobře možná to není jen tak, ale spíš kvůli Petrovi, který ho každé ráno hypnotizoval pohledem a říkal wow, you have a coffee, that's great! Každopádně je to nejlepší káva, kterou v Thajsku pijeme.
Zacházka není tak hrozná, kupujeme si smoothie, kokosovou zmrzku a obdivujeme kameny. Cestou zpět se naposledy koupeme v moři a stavujeme do 7/11 koupit svačinu do busu. Samozřejmě to nebylo jen tak, všude bylo všechno vyprodané a my se museli vracet 0,5 km zpět do FamilyMarketu.
Při jídle jsme zapomněli na čas a s hrůzou zjišťujeme, že za půl hodiny máme být před cestovní kanceláří. S ještě větší hrůzou zjistíme, že vlastně nevíme kde přesně ta kancelář je, protože nás tam vezl taxi a byla tma. Nakonec zase všechno dobře dopadne, trefíme na místo a dokonce včas. Minibus nás doveze na autobusové nádraží, tam přestoupíme na autobus. Ano zase další noc strávená v autobuse. Tento je mnohem lepší než minulý, je tady fakt moc místa na nohy, deka i svačina za cca 750 kč.
Nedělní ráno probíhalo úplně stejně jako všechna rána předešlá. Vstávání ráno na budík, snídaně před supermarketem a hledání vhodného dopravního prostředku. V plánu byly celkem odlehlé památky, ke kterým prý vede škaredá cesta do šíleného kopce. Při vzpomínce na kopce Koh Phanganu a na situaci, jak s Erikou musíme kopec vylézt v tom vedru pěšky, volíme taxíka. Taxíky jsou na ostrovech asi nejdražší varianta dopravy, dá se ale vždy vysmlouvat nižší cena a navíc my máme výhodu a cenu vydělíme 5. Při cestování jen ve 2 by to vyšlo mnohem dráž.
Po asi 20 minutách hledání tuktuku, který by nás vzal na všechna místa a navíc za rozumnou cenu sedáme my s Erikou na patník. Snažíme se nebýt otrávené a protivné, ale v tom vedru je to vcelku náročný úkol. Konečně kluci taxi sehnali a vyjíždíme vstříc první zastávce- Secret Buddha garden. Cesta tady má být vůbec nejhorší, ale buď jedeme jinudy než ostatní nebo už jsme si zvykli, ale nezdá se nám vůbec tak hrozná. Na skútru jsme vyjeli i horší. Projíždíme zase úplně jinou krajinou, kopcovitým středem ostrova s farmami, kde rostou převážně duriany.
I Secret Buddha garden je ukryta v džungli. Dříve to byla zahrada jednoho farmáře z nedalekého domu, který si okrasnou zahradu budoval pro své potěšení snad 40 let, dokud neumřel. Umístil tam nespočet kamenných soch, některé jsou teď již zarostlé nebo rozbité. To zahradě dodává zvláštní tajemnou atmosféru, my měli navíc štěstí, že jsme tam byli chvíli skoro sami. Uprostřed bublá potůček, okolo liány a stromy, dokonalé místo pro meditaci.
Ze zahrady se jedeme podívat na sochu čínského bojovníka, která se mně nelíbí a ani ostatní z ní nejsou nadšení, tak asi po 5 minutách jedeme dál.
Kopec k Overlap stone je úplně šílený, po chvíli máme strach, že to s námi taxi nemůže vyjet a každou chvíli začneme couvat a padat dolů a umřeme. Ne na skútru, jak všichni strašili, ale v autě.
Po pár dalších metrech do kopce, které jedeme asi rychlostí 10 km/hod, se rozhodujeme k znatelné ulevě řidiče vyjít zbývající část kopce hezky po svých. Jak strašných může být 700 metrů, žejo. Po 200m dorazíme k mini parkovišti s nápisem, že dál se nesmí jet na skútru ani autem. Po asi 100 m do kopce se sklonem, že vám noha vyklouzává ze žabky, nastává krize. Erika odmítá jít dál. Nakonec pokračuje, s nadějí, že to bude už jen kousek. Nebylo. Petr mezitím mizí za horizontem, rozhodl se neposlouchat mé nadávání, kdo měl tak debilní nápad, jít na vyhlídku přes pravé poledne (mimochodem jsem to byla já). Po ještě jedné krizi, kdy Erika tvrdí, že teď už to fakt sere a dál nejde, dorazíme k odbočce na rovinku. Díky bohu.
Procházíme krásně upravenou zahradou a ocitáme se u nějakých lidí doma na dvorku. Suší tam prádlo a mají stolek s židlemi otočenými k Overlap stonu, což je obrovský šutr stojící na druhém kameni a je od něj nádherná vyhlídka na moře. Celé místo i výhled jsou wow a pro mě i nejhezčí místo na Koh samui. Po tom co konečně popadneme dech, osušíme pot a vypijeme litr vody, fotíme jednu fotku za druhou a kocháme se výhledem. Rodina, která tam bydlí má na sloupu připevněnou krabičku s nápisem 10 BHT/photo. Přispíváme jim každý a divíme se, že tam je plno peněz a jen tak navolno položené, že si je vpodstatě může vzít kdokoliv. To by u nás opravdu být nemohlo.
Scházíme kopec dolů a cestou se ještě divíme, jak tam vlastně ti lidi můžou žít. Každý den šlapat takový kopec v takovém vedru, co teprv nahoru nosit nákup.
Poslední zastávka je Crystal beach, která má být nejlepší na šnorchlování. Jirka nadšeně objevuje podmořský život a my si užíváme sluníčka a moře. Je tady méně lidí než na Silver beach a líbí se nám více. Strávíme tady nakonec celý den až do večera, vyžene nás až hlad.
Poslední zastávka je Crystal beach, která má být nejlepší na šnorchlování. Jirka nadšeně objevuje podmořský život a my si užíváme sluníčka a moře. Je tady méně lidí než na Silver beach a líbí se nám více. Strávíme tady nakonec celý den až do večera, vyžene nás až hlad.
Bereme taxíka zpět do Lamai, máme štěstí na úchylného řidiče, který mě při nastupování plácne přes zadek a má divné řeči, ještěže jedeme jen takový kousek.
Hned po příjezdu si všimneme stánků a lidí, v Lamai se totiž každou neděli koná obrovský pouliční trh se vším možným a hlavně s JÍDLEM. Což zjišťujeme až zpětně na internetu, do té doby jsme o tom neměli tušení a jsme teda fakt nadšení. Nakupujeme náramky, Erika dokonce kabelku a já si beru mango sticky rice na pokoj. Na ubytku si jen chvíli odpočineme, převlečeme se do nezpoceného oblečení a nastříkáme repelentem. To už je taky taková kazdodenní rutina. Večerní trh je boží, plno jídla i takového, které jsme jinde neochutnali a do toho vystupují pouliční umělci.
Hned po příjezdu si všimneme stánků a lidí, v Lamai se totiž každou neděli koná obrovský pouliční trh se vším možným a hlavně s JÍDLEM. Což zjišťujeme až zpětně na internetu, do té doby jsme o tom neměli tušení a jsme teda fakt nadšení. Nakupujeme náramky, Erika dokonce kabelku a já si beru mango sticky rice na pokoj. Na ubytku si jen chvíli odpočineme, převlečeme se do nezpoceného oblečení a nastříkáme repelentem. To už je taky taková kazdodenní rutina. Večerní trh je boží, plno jídla i takového, které jsme jinde neochutnali a do toho vystupují pouliční umělci.
Ráno máme těžký úkol, sbalit krosnu, batoh do autobusu a ještě si bokem nechat věci na převlečení z pláže. Hned ráno uděláme check out a všechny věci necháme na recepci. Thajec na recepci je jediný tlustý Thajec, kterého jsme potkali a je neskutečně milý. Každé ráno si před hotelem praží čerstvou kávu pěstovanou v Thajsku při hranicích s Barmou a pak si z ní vaří mocca konvičku. A u toho hulí trávu :D. Poslední den nám nabídne ranní kávu jen tak, no dobře možná to není jen tak, ale spíš kvůli Petrovi, který ho každé ráno hypnotizoval pohledem a říkal wow, you have a coffee, that's great! Každopádně je to nejlepší káva, kterou v Thajsku pijeme.
U snídaně si posteskneme, že takhle snídáme naposled a uděláme si památeční fotku. Cestou taky vidíme nejzajímavější zvíře ve volné přírodě- obrovského ještěra.
Plán na dopoledne je dojít po pláži k přírodním útvarům "Babka a dědek", což mají být kameny ve tvaru genitálií, ke kterým se váže místní legenda. Má to být 2 km tam a 2km zpátky, po pláži na sluníčku, aspoň budeme večer unavení. Cesta díky koupání v moři a focení fotek v různých pózách uteče rychle. Na konci pláže jsou už obrovské kameny a skály, takže skoro všem dochází, že tudy to nepůjde a budeme to muset obejít. Proč píšu skoro všem? Petr se rozhodl skály přeskákat, přece to nebude obcházet. Po mé námitce, že se může zabít, mi předal jeho ledvinku s doklady a penězmi, asi ať mám aspoň kapesné na zbytek pobytu. :D
Zacházka není tak hrozná, kupujeme si smoothie, kokosovou zmrzku a obdivujeme kameny. Cestou zpět se naposledy koupeme v moři a stavujeme do 7/11 koupit svačinu do busu. Samozřejmě to nebylo jen tak, všude bylo všechno vyprodané a my se museli vracet 0,5 km zpět do FamilyMarketu.
Pak už bazén a sprcha u bazénu na smytí soli z moře a jdeme na oběd do bistra přes cestu. Vypadá zvláštně, proto jsme tam nikdy nešli. Nakonec je tam nejlepší padthai, dají nám slevu a Erika může jít na wc k nim domů. Kdybychom to věděli dřív, tak jíme jenom tady.
Při jídle jsme zapomněli na čas a s hrůzou zjišťujeme, že za půl hodiny máme být před cestovní kanceláří. S ještě větší hrůzou zjistíme, že vlastně nevíme kde přesně ta kancelář je, protože nás tam vezl taxi a byla tma. Nakonec zase všechno dobře dopadne, trefíme na místo a dokonce včas. Minibus nás doveze na autobusové nádraží, tam přestoupíme na autobus. Ano zase další noc strávená v autobuse. Tento je mnohem lepší než minulý, je tady fakt moc místa na nohy, deka i svačina za cca 750 kč.
Po chvilce přestupujeme na trajekt a máváme Koh Samui. Cestou na moři je nádherný západ slunce, nejhezčí jaký jsem kdy viděla, až mám z toho slzy v očích.
Před půlnocí nás budí řidič, že je pauza na wc a na večeři. Celí rozespalí se jdeme najíst, protože jídlo se nikdy neodmítá a navíc je v ceně jízdenky. Pak už jen další noc v buse, kdy se nikdo nevyspíme.
Komentáře
Okomentovat